Krátce o Aikido...

Aikidó je jedním z nejmladších japonských bojových umění. Jeho historické kořeny jsou však velmi dávného data.
V 9. stol. jeden ze samurajů rodu Minamoto, Šintra Saburó Jošimicu, vytvořil Daitórjú aikidžucu, předchůdce Aikidó.
Jednotlivé techniky aikidžucu se postupně předávaly příslušníkům rodu Minamoto až k muži jménem Sókaku Takeda, který začal učit aikidžucu v roce 1905 na ostrově Hókkaidó. Ke vzniku Aikidó přispěla však také šermířská škola Katori, jež se datuje od 15. stol. a byla zařazena mezi japonské kulturní památky. Dodnes vyučuje nejen boj mečem, ale také boj tyčí a kopím.

Aikidžucu bylo válečným uměním, zaměřeným k vítězství ve skutečném boji. Poté, co Morihei Ueshiba obdržel povolení vyučovat Daitórjú aikidžucu od Sókaku Takedy, došlo k určité změně dimenzí aikidžucu tak, jak to odpovídalo celkovému vývoji v japonské společnosti. V japonských bojových uměních již od r. 1603, kdy skončilo období válek o tzv. sjednocení Japonska, docházelo ke změně: více důrazu bylo nadále kladeno na rozvoj vůle a výchovné zaměření, než na samotné ničivé aspekty. Daitórjú se však nezměnilo, je to uzavřená válečná škola, v níž se Ueshiba naučil skutečné válečné technice. Aikidó nemá s aikidžucu nic společného, s výjimkou technického aspektu, a i ten je ve značném rozsahu upraven. Myšlenkové pozadí je naprosto odlišné a na nejvyšších úrovních výuky Aikidó je cílem najít vzájemnou souvislost s energií, která uvádí do chodu celý vesmír. Název Aikidó se začal přednostně používat po druhé světové válce.

Své prvé dojo (místnost pro výcvik bojových umění) otevřel Ueshiba v r. 1920 v Kjótó. V té době jednotlivé techniky ještě neměli pojmenování. Až do konce druhé světové války bylo cvičení výsadou členů císařského dvora, případně i dalších lidí, kteří však museli mít jako předpoklad přijetí doporučení dvou významných osobností japonského kulturního či veřejného života. Poté bylo Aikidó zpřístupněno veřejnosti. Po roce 1953 se začíná aikidó šířit do ciziny. Řídící organizaci celosvětového dění je Mezinárodní federace aikidó (IAF), jejímž prezidentem je dóšú (hlava dojo). Rodina Ueshiba řídí dědičně tento hlavní směr aikidó, přestože existují i některé skupiny další. Je třeba si však uvědomit, že všechny školy aikidó mají tentýž původ, a že v nich původní učení Moriheie Ueshiby bylo interpretováno jeho žáky, kteří ve svých vlastních školách zdůrazňovali aspekty, jež pokládali za nejvýznamnější.